Po první světové válce a rozpadu Rakousko-Uherska Slováci a Češi vyhlásili v roce 1918 společný československý stát. Po tisíci letech se Slovensko Trianonskou smouvou navždy oddělilo od Maďarska. Československá republika chránila slovenská území před maďarským revizionismem do roku 1938, ale dřívější napětí mezi Slováky a Čechy vzrůstalo, mimo jiné kvůli centralismu pražské vlády. Po mnichovské dohodě vyústila po bilaterálních rozhovorech v listopadu 1938 k postoupení jižního Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny Maďarsku.
Dne 14. března 1939 se zbytek státu, přejmenovaný na Česko-Slovensko, rozpadl, po tom, co slovenský zemský parlament pod německou hrozbou vpádu Maďarska na Slovensko vyhlásil nezávislý slovenský stát. Tento první slovenský národní stát byl jednostrannou diktaturou Hlinkovy slovenské strany za prezidenta Jozefa Tisa a předsedy vlády Vojtěcha Tuky. Byl to především Tuka, který vedl kampaň za bezpodmínečnou spolupráci s nacistickým Německem. Slovensko se podílelo na náletu na Polsko a účastnilo se války proti Sovětskému svazu. V srpnu 1944, několik měsíců po vypuknutí Slovenského národního povstání bylo Slovensko obsazeno německými jednotkami. V dubnu 1945 následovalo obsazení Rudou armádou.
Po skončení druhé světové války byly hranice Československé republiky obnoveny do stavu z období před podpisem Mnichovské dohody. Jedinou výjimkou byla Zakarpatská Ukrajina, která byla připojena k Sovětskému svazu. V roce 1948 převzala moc Komunistická strana Československa, která ihned zavedla stalinistickou diktaturu. V šedesátých letech proběhla i ve slovenské části země liberalizace poté, co se v roce 1963 Alexander Dubček stal prvním tajemníkem slovenských komunistů.
Když se stal Dubček na počátku roku 1968 též stranickým vůdcem Komunistické strany Československa, vypuklo Pražské jaro, které bylo rozdrceno vojsky Varšavské smlouvy. Během vedení státu Dubčekovým nástupcem Gustávem Husákem probíhala tzv. normalizace, kdy byla země opět řízena v prosovětském duchu. Z Dubčekova reformního programu Husák uskutečnil jako jediný bod federalizaci státu, takže Slovenská socialistická republika a Česká socialistická republika utvořily Československo.
V roce 1988 se lidé vydali do ulic slovenského hlavního města Bratislavy v rámci „Svíčkové demonstrace“ za náboženská a občanská práva. Násilné ukončení demonstrace bezpečnostními složkami se stalo významnou událostí vedoucí k „Sametové revoluci“, která konečně předznamenala pád komunistického režimu. Slovensko je samostatným státem od 1. ledna 1993.
